České vysoké školy jsou k ničemu

Už pár dnů tu zuří blogová válka. Jedni křičí, že čeští studenti jsou líní a vyhýbají se práci. Druzí tvrdí, že studenti potřebují čas na učení. Jenže právě většina vysokých škol je ztrátou času.

Diskuzi odstartovaly dva blogové články, pod nimiž se už sešlo dohromady skoro 700 komentářů. Personalista Karel Černý si v článku Většina studentů jsou ufňukaní lenoši stěžuje, že čeští studenti se nesnaží zvyšovat svoji kvalifikaci a vysedávají po hospodách. Student Martin Fencl článkem Většina studentů rozhodně není líná! přirozeně kontruje: Čeští studenti se prý snaží, ale práce prostě není. Kromě toho potřebují hlavně čas a klid na učení.

Souhlasil bych, kdyby bylo vysokoškolské vzdělání pro mladé lidi opravdu přínosem. Podíval jsem se pro zajímavost na počty studentů v několika bakalářských programech na Masarykově univerzitě. Může mi někdo vysvětlit, co bude v průběhu několika příštích let, dělat 122 filozofů, 142 religionistů, 93 etnologů nebo 137 uměnovědců?

Vězte, že v oboru Estetika studuje 174 lidí, v oboru Teorie a dějiny filmu 146 lidí a v oboru s naprosto neprůhledným názvem Sdružená uměnovědní studia 212 lidí. A to jsou čísla jen z jediné vysoké školy, a to té z kvalitnějších! Pikantní je, že například u oboru Filozofie byl odkaz „Uplatnění absolventů“ nefunkční. Zřejmě nevěděli, co tam napsat.

Mnozí z vás jistě budou protestovat. Řada lidí vnímá vysokou školu spíše jako „kurz přežití v džungli“: naučíte se tam plnit termíny, po nocích nespat, pít kafe, řešit problémy na poslední chvíli. Jenže projde-li takovým kurzem každý, ztrácí se konkurenční výhoda pro všechny.

Kde se tedy stala chyba?

Nemusím se snad moc rozepisovat o tom, že terciální vzdělávání se nám poněkud vymklo z rukou. Od revoluce vznikly doslova desítky vysokých škol, většina z nich je velmi pochybné kvality. A nejde jen o soukromé školy, fungující nepokrytě jako podnikatelské záměry spočívající ve směně titulu za peníze. Zakládat veřejnou vysokou školu se stalo módou v každém větším periferním městě.

Problém spočívá v systému financování dotacemi na studenta. Studenti se díky němu stali pro vysoké školy prostředkem pro získání financí. A čím více studentů, tím více peněz. Vzdělání tak nejen naprosto ztratilo jakoukoli souvislost s pracovním trhem, ale došlo i k obrovské inflaci kvality. Aby vysoká škola mohla zvýšit počet přijatých, musí pochopitelně snížit nároky na uchazeče i studenty.

Napadlo vás někdy, proč zažíváme obrovský boom právě humanitních oborů? Protože přírodovědné obory vyžadují znalost matematiky, a to je naneštěstí požadavek, který se dá jednoznačně otestovat. Na „kecací“ obory ale můžete nabrat doslova kde koho.

Představa, že se v mládí budete soustředit na studium, abyste později dostali lepší pracovní místo, je hezká, ale naivní. Leckomu může rovněž posloužit jako výmluva, aby si nemusel při škole hledat práci. Jenže většina českých vysokoškoláků zjistí, že obrovskou ztrátou času nebyla brigáda při škole, ale škola samotná.